O pozitivním myšlení jste už určitě slyšeli, že je zdravé a užitečné. Dosti často je tento termín chápán jako jakési růžové brýle, které dělají svět hezkým a jednoduchým, skrze něž nejsou vidět problémy. To však není pozitivní myšlení. Definice pozitivního myšlení říká, že pozitivně myslet nebo mluvit znamená vyjadřovat se v pojmech, popisujících situaci, jíž chci dosáhnout.
Představte si, že je po dešti, venku jsou kaluže a maminka jde s dítětem na procházku. Ctižádostí každého dítěte je kaluží projít. Maminka mu proto řekne: „Nelez do té kaluže, budeš mít mokré boty, umažeš se!“ Jen se otočí, dítě se brouzdá v kaluži. Maminka se rozčiluje: „Ty mi to děláš naschvál, teď jsem ti to zakázala!“ Dítě nedělá naschvály, poslechlo, protože mu to maminka „nařídila“. Nevěříte? Uděláme si tedy pokus.
Zavři oči, zhluboka se několikrát nadechni, abys se zklidnil, a mysli si, na co chceš. Jenom nemysli na to, jak vypadá růžový slon.
Otevřete oči.
Náš mozek pracuje převážně v obrazech. Skutečnost, že jsme se naučili vyjadřovat pomocí slov a slova rozložit do písmenek, je pro náš mozek stále nepřirozený způsob. Stejně si slova překládá do obrázků. U malého dítěte to platí stoprocentně. Zatímco mu něco vykládáte, v jeho mozku se souběžně vytvářejí obrazy. Jen velmi obtížně lze vytvořit obrázek pro slovíčko ne. Jestliže mu řeknete „Nelez do té kaluže!“ tak slovíčko ne vynechá, protože si je neumí zobrazit – a co mu zůstane? V mysli mu zůstane obrázek „vlezení do kaluže“. Mezi představou a realitou je u dítěte jen maličký rozdíl. Jak jsme si teď sami na sobě ověřili, zacházet se slovíčkem ne je těžké i pro dospělého člověka. Většina z vás se přistihla, že na růžového slona myslela. Přitom kdybych po vás chtěl, ať myslíte na růžového slona, možná si řeknete: „Blbost, růžový slon neexistuje, to neumím“. Ale když jsem vám ho zakázal, šlo vám to s růžovým slonem snadno. Tak vypadá opozice vědomí a podvědomí v praxi.
Pozitivní vyjadřování
Rozveďme to, protože tento princip se vám může v životě vyplatit. Jestliže chci někomu něco sdělit, jestliže ho chci nabádat k nějaké činnosti, musím mu ji popsat tak, jak chci, aby dopadla. Uvědomme si, jak se vyjadřujeme. Kolik času strávíme tím, abychom popsali všechny katastrofické varianty, které se nesmějí stát. Ale tím vytváříme v mozku posluchače právě tyto nežádoucí obrazy a je vysoce pravděpodobné, že je bude realizovat. Jestliže říkáte „Nezapomeň si klíče!“, co to znamená? Mozek slyší: „klíče zapomenout ano“. Jak to tedy říci pozitivně? „Vezmi si je“ nebo „Vzpomeň si na ně“. V negativním vyjadřování jsme velice natrénovaní a naučit se vyjadřovat pozitivně je dosti obtížné. Zvlášť je-li člověk rodič, trenér nebo učitel, zvyklý druhé neustále opravovat.
Byla vypracována studie struktury motivace malých dětí. Průměrné čtyřleté dítě dostane za den asi 35 pozitivních motivací a 430 motivací negativních. Nejsou to výsledky českého výzkumu, ale mám důvod se domnívat, že by to u nás nedopadlo lépe. Ruku na srdce, vzpomeňte si, jak mluvíte na své potomky. Kolikrát za den jim vynadáte, něco jim kategoricky nařídíte, a kolikrát za den je pochválíte? Odmalička jsme byli příkladem dospělých trénováni kritizovat, hodnotit, odsuzovat a posuzovat, to nám jde perfektně. Málo jsme byli chváleni – a tento nedobrý zvyk dále řetězíme. Rodinné výchovné vzorce se velmi těžko překonávají.
Pozitivní myšlení
Pozitivně myslet znamená popisovat situaci tak, jak chci aby dopadla, a to slovně, písemně, nebo jenom v myšlenkách. Stojím-li před problémem a říkám-li si „No, to zase dopadne!“, dopadne to asi opravdu nějak nedobře, protože se na problém ladím negativně. Jestliže se chci k problému postavit pozitivně, řeknu: „Možná to bude těžké, ale určitě to nějak zvládnu“.
Jsem-li v pozitivní náladě, dává mi můj mozek k dispozici vzpomínky na samé pozitivní zážitky. Jako bych měl svou paměťovou databanku rozdělenu na pozitivní a negativní část. Jsem-li ve výborné náladě, předkládá mi můj mozek všechny pozitivní výsledky, jichž jsem kdy v životě dosáhl. Za takové situace si mohu říci, že už jsem v životě zvládl těžší situace, než jakou mám před sebou, a že tuto nejspíš zvládnu také. Jsem-li v negativní náladě, rozzlobený, smutný, v depresi, mám k dispozici pouze svou negativní paměťovou databanku, tj. všechny své maléry, trapné záležitosti, nezdary a prohry. Takto naladěn mám na dosažení slušného výsledku menší šanci. Říká se tomu „pozitivní a negativní smyčka“. Dobrá rada říká, abyste nikdy nedělali rozhodnutí, nacházíte-li se právě v negativní smyčce cyklu.
Negativní i pozitivní polarita je součástí našeho běžného života. Mezi pozitivním a negativním pólem oscilujeme, přesunujeme se během jediného dne mnohokrát. Důležité je nedělat rozhodnutí v negativní smyčce. Zvlášť náchylní jsou k tomu rodiče při výchově dětí. Když dítě něco provede, dostaneme se velmi rychle do negativní smyčky, a my v ní chceme situaci řešit. Raději vydechněme, počkejme až vychladneme, a teprve potom se rozhodujme.
Přeladění prožitkem
Jistě vás napadá velice důležitá otázka: Jak se z toho dostat? Jak se z negativní nálady přesunout do pozitivní? Odpověď zní: nejlépe prožitkem, protože samotná informace posune člověka jen stěží.
Jednou jsem sledoval dealera, který se vnutil k nám do domu, jak pracuje s negativní a pozitivní smyčkou. On by to možná takhle nenazval, ale přesto určitě absolvoval nějaké dealerské školení. Jednou ze zlatých dealerských zásad je klást potenciálnímu zákazníkovi otázky tak, aby na ně musel odpovídat ano. Ze zkušenosti vědí, že když zákazník řekne šestkrát ano, tak po sedmé (na otázku „tak koupíš?“) pravděpodobně řekne také ano. Náš dealer prodával vysavače. Nádherné mašinky, které měly jen jednu vadu na kráse: už tenkrát stála jedna padesát tisíc. Hned ve dveřích ho manželka zastavila otázkou: „Kolik to stojí?“ – a on ohluchl, v té chvíli prostě neslyšel. „Věnujte mi hodinku času, já vám to bezplatně a naprosto nezávazně předvedu!“, a začal vykládat technické parametry, což manželku vůbec nezajímalo. To zase zajímalo mne. Ale on potřeboval získat ji, a tak řekl, aby si přinesla ten svůj rozprašovač (tím myslel náš domácí vysavač a měl pravdu, protože ten sice sebere ze země všechno, ale nechá si jen hrubé smetí a zbytek rozpráší zpátky do bytu). Dealer vyměřil na koberci malý čtverec a požádal manželku, aby jej padesátkrát přejela vysavačem, aby to místo měla dokonale čisté. Takto vyluxovaný čtverec koberce pak dealer přejel svojí vyklepávací hlavicí a na pomocných filtrech ukázal, kolik nečistoty ve vyluxovaném koberci ještě zůstalo. A měl ji, v tom momentě dostal manželku z negativní opozice do pozitivního nadšení, takže už přemýšlela, kde sehnat padesát tisíc. Bylo zajímavé pozorovat, jak náš domácí lux málem vyhodila z okna, když viděla, jak zbytečná námaha je pokoušet se s ním luxovat. Tak toto je prožitek silnější než tisíc argumentů.
Představte si, že je po dešti, venku jsou kaluže a maminka jde s dítětem na procházku. Ctižádostí každého dítěte je kaluží projít. Maminka mu proto řekne: „Nelez do té kaluže, budeš mít mokré boty, umažeš se!“ Jen se otočí, dítě se brouzdá v kaluži. Maminka se rozčiluje: „Ty mi to děláš naschvál, teď jsem ti to zakázala!“ Dítě nedělá naschvály, poslechlo, protože mu to maminka „nařídila“. Nevěříte? Uděláme si tedy pokus.
Zavři oči, zhluboka se několikrát nadechni, abys se zklidnil, a mysli si, na co chceš. Jenom nemysli na to, jak vypadá růžový slon.
Otevřete oči.
Náš mozek pracuje převážně v obrazech. Skutečnost, že jsme se naučili vyjadřovat pomocí slov a slova rozložit do písmenek, je pro náš mozek stále nepřirozený způsob. Stejně si slova překládá do obrázků. U malého dítěte to platí stoprocentně. Zatímco mu něco vykládáte, v jeho mozku se souběžně vytvářejí obrazy. Jen velmi obtížně lze vytvořit obrázek pro slovíčko ne. Jestliže mu řeknete „Nelez do té kaluže!“ tak slovíčko ne vynechá, protože si je neumí zobrazit – a co mu zůstane? V mysli mu zůstane obrázek „vlezení do kaluže“. Mezi představou a realitou je u dítěte jen maličký rozdíl. Jak jsme si teď sami na sobě ověřili, zacházet se slovíčkem ne je těžké i pro dospělého člověka. Většina z vás se přistihla, že na růžového slona myslela. Přitom kdybych po vás chtěl, ať myslíte na růžového slona, možná si řeknete: „Blbost, růžový slon neexistuje, to neumím“. Ale když jsem vám ho zakázal, šlo vám to s růžovým slonem snadno. Tak vypadá opozice vědomí a podvědomí v praxi.
Pozitivní vyjadřování
Rozveďme to, protože tento princip se vám může v životě vyplatit. Jestliže chci někomu něco sdělit, jestliže ho chci nabádat k nějaké činnosti, musím mu ji popsat tak, jak chci, aby dopadla. Uvědomme si, jak se vyjadřujeme. Kolik času strávíme tím, abychom popsali všechny katastrofické varianty, které se nesmějí stát. Ale tím vytváříme v mozku posluchače právě tyto nežádoucí obrazy a je vysoce pravděpodobné, že je bude realizovat. Jestliže říkáte „Nezapomeň si klíče!“, co to znamená? Mozek slyší: „klíče zapomenout ano“. Jak to tedy říci pozitivně? „Vezmi si je“ nebo „Vzpomeň si na ně“. V negativním vyjadřování jsme velice natrénovaní a naučit se vyjadřovat pozitivně je dosti obtížné. Zvlášť je-li člověk rodič, trenér nebo učitel, zvyklý druhé neustále opravovat.
Byla vypracována studie struktury motivace malých dětí. Průměrné čtyřleté dítě dostane za den asi 35 pozitivních motivací a 430 motivací negativních. Nejsou to výsledky českého výzkumu, ale mám důvod se domnívat, že by to u nás nedopadlo lépe. Ruku na srdce, vzpomeňte si, jak mluvíte na své potomky. Kolikrát za den jim vynadáte, něco jim kategoricky nařídíte, a kolikrát za den je pochválíte? Odmalička jsme byli příkladem dospělých trénováni kritizovat, hodnotit, odsuzovat a posuzovat, to nám jde perfektně. Málo jsme byli chváleni – a tento nedobrý zvyk dále řetězíme. Rodinné výchovné vzorce se velmi těžko překonávají.
Pozitivní myšlení
Pozitivně myslet znamená popisovat situaci tak, jak chci aby dopadla, a to slovně, písemně, nebo jenom v myšlenkách. Stojím-li před problémem a říkám-li si „No, to zase dopadne!“, dopadne to asi opravdu nějak nedobře, protože se na problém ladím negativně. Jestliže se chci k problému postavit pozitivně, řeknu: „Možná to bude těžké, ale určitě to nějak zvládnu“.
Jsem-li v pozitivní náladě, dává mi můj mozek k dispozici vzpomínky na samé pozitivní zážitky. Jako bych měl svou paměťovou databanku rozdělenu na pozitivní a negativní část. Jsem-li ve výborné náladě, předkládá mi můj mozek všechny pozitivní výsledky, jichž jsem kdy v životě dosáhl. Za takové situace si mohu říci, že už jsem v životě zvládl těžší situace, než jakou mám před sebou, a že tuto nejspíš zvládnu také. Jsem-li v negativní náladě, rozzlobený, smutný, v depresi, mám k dispozici pouze svou negativní paměťovou databanku, tj. všechny své maléry, trapné záležitosti, nezdary a prohry. Takto naladěn mám na dosažení slušného výsledku menší šanci. Říká se tomu „pozitivní a negativní smyčka“. Dobrá rada říká, abyste nikdy nedělali rozhodnutí, nacházíte-li se právě v negativní smyčce cyklu.
Negativní i pozitivní polarita je součástí našeho běžného života. Mezi pozitivním a negativním pólem oscilujeme, přesunujeme se během jediného dne mnohokrát. Důležité je nedělat rozhodnutí v negativní smyčce. Zvlášť náchylní jsou k tomu rodiče při výchově dětí. Když dítě něco provede, dostaneme se velmi rychle do negativní smyčky, a my v ní chceme situaci řešit. Raději vydechněme, počkejme až vychladneme, a teprve potom se rozhodujme.
Přeladění prožitkem
Jistě vás napadá velice důležitá otázka: Jak se z toho dostat? Jak se z negativní nálady přesunout do pozitivní? Odpověď zní: nejlépe prožitkem, protože samotná informace posune člověka jen stěží.
Jednou jsem sledoval dealera, který se vnutil k nám do domu, jak pracuje s negativní a pozitivní smyčkou. On by to možná takhle nenazval, ale přesto určitě absolvoval nějaké dealerské školení. Jednou ze zlatých dealerských zásad je klást potenciálnímu zákazníkovi otázky tak, aby na ně musel odpovídat ano. Ze zkušenosti vědí, že když zákazník řekne šestkrát ano, tak po sedmé (na otázku „tak koupíš?“) pravděpodobně řekne také ano. Náš dealer prodával vysavače. Nádherné mašinky, které měly jen jednu vadu na kráse: už tenkrát stála jedna padesát tisíc. Hned ve dveřích ho manželka zastavila otázkou: „Kolik to stojí?“ – a on ohluchl, v té chvíli prostě neslyšel. „Věnujte mi hodinku času, já vám to bezplatně a naprosto nezávazně předvedu!“, a začal vykládat technické parametry, což manželku vůbec nezajímalo. To zase zajímalo mne. Ale on potřeboval získat ji, a tak řekl, aby si přinesla ten svůj rozprašovač (tím myslel náš domácí vysavač a měl pravdu, protože ten sice sebere ze země všechno, ale nechá si jen hrubé smetí a zbytek rozpráší zpátky do bytu). Dealer vyměřil na koberci malý čtverec a požádal manželku, aby jej padesátkrát přejela vysavačem, aby to místo měla dokonale čisté. Takto vyluxovaný čtverec koberce pak dealer přejel svojí vyklepávací hlavicí a na pomocných filtrech ukázal, kolik nečistoty ve vyluxovaném koberci ještě zůstalo. A měl ji, v tom momentě dostal manželku z negativní opozice do pozitivního nadšení, takže už přemýšlela, kde sehnat padesát tisíc. Bylo zajímavé pozorovat, jak náš domácí lux málem vyhodila z okna, když viděla, jak zbytečná námaha je pokoušet se s ním luxovat. Tak toto je prožitek silnější než tisíc argumentů.
Žádné komentáře:
Okomentovat