Jak jsem psal, málokdo si uvědomuje, že svůj život si tvoříme sami a tím pádem máme pocit, že o nás mohou rozhodovat druzí a že my za nic nemůžeme. Učí nás to od mala a slyšíme to všude. Pak chceme, aby nad námi měl neustále někdo moc a z toho důvodu zřizujeme různé vlády a náboženství. Doufáme, že nám tak bude dobře, že se o nás někdo postará a chceme, aby nám někdo neustále pomáhal a chránil. Ale když se nám poté něco nelíbí tak proti tomu sami bojujeme.
Od mala jsme učeni, že sobectví je špatné, že v uvozovkách neexistuje a nechceme o něm ani slyšet. Jakoby se nás to vůbec netýkalo, přitom je v každém. Je v celém vesmíru, v celém prostoru, v každém zvířeti, květině. Sobectví bylo, je a bude a bez něj bychom nemohli fungovat, ani se rozhodovat. Když však vidíme, jak se projeví u někoho trošičku víc, tak se zlobíme a vyvoláváme konflikty. Ale právě ti nejlepší, nejsilnější a nejúspěšnější lidé ho mají a umí ho dokonale využívat ve svůj prospěch. Lžeme si tedy sami sobě když mluvíme o tom, že neexistuje.
Když jsme byli batolata, sobectví se v nás přirozeně zrodilo. Hrdě a bez zábran jsme ho ukazovali celému světu do té doby, než nás na to začali upozorňovat rodiče. Dělali jsme to, co jsme chtěli, tím pádem jsme byli šťastni. Ale postupně jsme ho začali skrývat a bránit se mu. Byli jsme donuceni. Začali jsme proti němu bojovat a to způsobilo, že samo naše ego proti nám samotným začalo také bojovat. Začalo se bránit a ukazovat svojí falešnou, či špatnou tvář. Rodiče vždy chtěli, abychom udělali to, co chtěli oni a vychovali z nás tak přesnou kopii. Vlastně vychovávali sami sebe, přitom si mysleli a byli navyklí zase od svých rodičů, že sobectví neexistuje.
Pamatujete, jak říkávali, "je to pro tvé dobro", když jsme něco chtěli a při tom jsme pociťovali určitý druh zklamání, když nám to zakázali. Když jsme uposlechli, pochválili nás, když ne, tak naopak fyzicky trestali. A myslíte, že to je správné? Díky tomu se dnes bojíme udělat spoustu věcí, které bychom udělat chtěli, nebo dokonce měli. A dokud budeme mít tento vzorec uložen v naší paměti, stále nám bude něco říkat, že šťastni být nemůžeme, nemůžeme mít sebelásku, ani sebedůvěru a budeme toho názoru, že si věci nezasloužíme. Stále nám tak vnitřní a falešný hlas bude říkat: "Nechoď do toho. Je to pro tvé dobro, protože by se to nemuselo vyplatit." Dokud bude člověk názoru, že sobectví neexistuje, neposune si z místa, které ho tak pevně drží v kleštích. Takže nám neúmyslně lhali. A nejen nám, ale i sobě. My jsme si vsugerovaly, že zklamání, zákazy, utrpení, bolest je to správné a prospívá nám to. Ale nikdo přeci nemůže říct, co je pro nás dobré. Ani rodiče, ani nikdo. Jen my sami.
Možná jste se někdy sebe ptaly, proč spoustu lidí se sebou začne pracovat až tehdy, když se mu stane něco hrozného? Teda až přijde nějaký průser. Odpověď je jednoznačná. Máme se rádi až tehdy, kdy se stane právě nějaký ten nějaký průser. Teprve tehdy si začneme říkat: "Vyplatí se to", "jdi do toho!" "Není už pro tvé dobro být na místě, jako dřív a klidně tomu věnuj tolik času, kolik chceš. Vyprdni se na lidi, kteří ti v tom brání, protože nikdo nad tebou nemá moc, ani ti nikdo nepomůže. Jen ty sám."
Tyto vzorce máme v sobě tak zakódovaný, že máme strach ze všeho možného.
Co například strach z nedostatku peněz, nebo z krachu?
Lidé šetří přesto, že horší časy nemusí ani přijít. Ale už jen tak neuslyšíme, že šetří jen proto, že mají strach ze svého zklamání, nebo úspěchu.
Ale jak by toto někdo vysvětloval, že?
Odložili jste někdy něco jen proto, že jste měli něco důležitějšího na práci?
Neodkládejte to, pokud by jste se při tom cítili skvěle.
Chcete být lepším člověkem, ale obviňujete se, nebo se kritizujete?
Přečtěte si první díl sebelásky, kde zjistíš, jak se mít raději.
Pracujete na svém osobním rozvoji jen kvůli tomu, že vás někdo nutí?
Dělejte vše, co se vám zdá být dobré a uvědomte si, co jsem právě psal. Možná to je ten důvod.
DĚLEJTE VĚCI OD SVÉHO SRDCE, NIKOLIV PRO SVÉ UTRPENÍ A BOLEST. NENUŤTE SE A NENECHTE SE NUTIT OD OSTATNÍCH DO NĚČEHO, CO NECHCETE. AKORÁT SI PŘIDĚLÁVÁTE STAROSTI.
Pokud něco takového děláte zaktivujte si svého pozorovatele. To on vám pomůže intuitivně nalézt cestu, jak z toho.
Zkrátka dělejte vše pro své štěstí.
autor: Daniel Vacek alias Jay Dany Dee
Žádné komentáře:
Okomentovat