CO VŠEHNO JE LŽIČKA
Když se běloch podívá na lžičku, co vidí? No, nejspíš lžičku, se kterou
může něco míchat, nabrat, může si dát něco do pusy, najíst se, nabrat si
cukr či med a něco si osladit, může ji vyrobit, koupit či
prodat.
Indián, když uvidí lžičku, spatří nejprve Matku Zemi, železnou rudu,
proces tavení, získávání kovu, lidi, kteří s ním pracují, možná uvidí
továrnu, ve které ta věc vzniká, a tohle všechno je pro něj „lžička".
A
v tom spočívá velký rozdíl - v pohledu. Pragmatický běloch řekne: „A k
čemu je mi takovéhle uvažovaní? Podstatné je přece to, že se s ní můžu
třeba najíst." A indián řekne: „Ale tohle je jenom vedlejší věc!" Indián totiž ví, že
by tu lžička ani nebyla, kdyby tu nebyla Matka Země, spolupráce mnoha
lidí, kdyby nebylo možné získat suroviny ze Země. Vidí Matku Zemi
proměněnou ve lžičku. Neztrácí tu souvislost. Proto také nechápe, proč
se lžiček vyrábějí milióny a milióny, když už je jich tady dost.
Nerozumí tomu, proč by měl Zemi pořád připravovat o surovinu. Proč by
měl Matku zbytečně vysávat, vysilovat.
(Z knížky Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové- ZE MĚ)
Žádné komentáře:
Okomentovat