Definice bludu

je podle Wikipedie následující: blud - je nepravdivé přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality. Asi nám všem už dochází, že takový blud dokáže hezky překroutit naše vnímání reality.

Pojďme se tedy na bludy teď společně podívat. Slibuji vám, že vaše bludy časem nejen odhalíte, ale tím, že si je plně uvědomíte a přestanete se s nimi ztotožňovat je také postupně rozpustíte. To, co vás potom čeká je radostný a " pohodový život ".
Ne, nebojte se, nechci vás zbavit něčeho, co je opravdové a skutečné.
Nyní vám pro názornost odhalím portrét člověka, který se v životě již neřídí "bludy".

Rozpustit své "osobní" bludy se vám podaří podle mého názoru jen tehdy, pokud si je nejdříve plně uvědomíte, přestanete jim okamžitě věnovat svou pozornost a nebudete se s nimi nadále ztotožňovat.

Žít naplno je zcela ve vaší moci

Nic vám nebrání v tom, abyste si zvolili úplné duševní zdraví v tomto přítomném okamžiku. Jak tedy vlastně jednají lidé osvobození od bludného myšlení a chování?
Lidé zbavení bludů jsou jiní než obyčejní jedinci. I když na první pohled vypadají v podstatě stejně jako všichni ostatní, vyznačují se výraznými vlastnostmi, které ovšem nejsou ani rasové, ani společensko-ekonomické, ani sexuální. Mohou být bohatí nebo chudí, muži nebo ženy, černí či bílí, mohou žít kdekoli a dělat v podstatě cokoli. Jen je pozorujte! Poslouchejte je! A přijdete na následující ...

Máte před sebou lidi, kterým se na životě líbí snad úplně všechno. Život v nich vzbuzuje nadšení a chtějí z něj vytěžit co nejvíc. Mají rádi pikniky, filmy, knihy, sport, koncerty, města, farmy; zvířata; hory a kdeco ještě. Milují život. Když prší, líbí se jim to. Když je horko, radují se z toho, místo aby si stěžovali. Zeptejte se jich, co nemají rádi, a bude jim dělat velké potíže přijít s odpovědí. Jsou to skuteční milovníci života.

Naprostá svoboda od pocitů viny je dalším znakem zdravých jedinců. Žádné litování a žádná snaha přinutit ostatní, aby se cítili provinile, kladením hloupých otázek jako: „Proč jsi to neudělal jinak?" nebo „To se nestydíš?" Je jim jasné, že cítit se špatně v přítomných okamžicích pouze člověka utvrzuje v nízkém mínění o sobě. Nikdy je nepřistihnete, že by druhými manipulovali výčitkami,jak ošklivě se zachovali, a stejně tak se nedají touto taktikou zmanipulovat.Místo aby trápili sebe i ostatní pocity viny, pouze je přecházejí.

Stejně tak si lidé zbavení bludů nedělají starosti. Okolnosti, které jiné přivádějí k zoufalství, nemají na tyto jedince žádný vliv. Nemají ve zvyku si budoucnost plánovat nebo v jejím zájmu škudlit. Odmítají si dělat starosti. Ani nevědí, jak si dělat starosti - nejsou součástí jejich osobnosti. Nemusí nutně za všech okolností zachovávat klid, ale nehodlají trávit přítomné okamžiky v zoufalství nad budoucími událostmi, které nemohou nijak ovlivnit. Jsou silně zaměřeni na přítomné okamžiky.

Tito lidé žijí v přítomnosti, nikoli v minulosti či v budoucnosti: Neznámo je nijak neohrožuje a stále vyhledávají nové, neznámé zkušenosti. Milují víceznačnost. Bez přestání vychutnávají přítomnost, protože vědí, že nic jiného nemají. Nic neodkládají, nešetří pro strýčka Příhodu. Berou si své štěstí teď' hned, a když nastane budoucí přítomnost, vytěží i z ní všechno, co lze.

Tito lidé se radují stále, protože chápou, jak je pošetilé radost odkládat. Je to přirozený způsob života, stejně jako u dětí nebo u zvířat. Stále nacházejí naplnění ve svém přítomném životě, kdežto ostatní čekají na odměnu celý život, aniž ji nakonec získají.

Tito zdraví lidé jsou zvláštním způsobem nezávislí. Cení si svého zvyku od nikoho nic neočekávat. Jejich vztahy jsou založeny na vzájemném respektování práva jedince samostatně se rozhodovat. V lásce nevnucují milované bytosti žádné hodnoty. V lásce jsou velmi vybíraví, ale pak milují hluboce a citlivě. Závislí nebo nezdraví lidé je mohou jen stěží milovat. Chtějí, aby i ti, které milují, byli nezávislí, rozhodovali se sami a byli sami sebou.

Dětem poskytují vzor milující osoby, ale skoro od samého začátku v nich podporují sebejistotu tím, že dětem neustále dávají obrovské množství lásky. Na těchto šťastných, plně žijících jedincích vás možná zarazí, že vůbec nepotřebují souhlas ostatních. Dovedou žít, aniž je okolí schválí a obdivuje. Nevyhledávají pocty jako jiní lidé. Názory ostatních je nijak netíží. Jsou natolik zaměření dovnitř, že se jich hodnocení jejich jednání ze strany druhých vůbec nedotýká.

Neodmítají obdiv nebo pochvaly; pouze je nepotřebují. Ve své upřímnosti mohou být až neomalení, protože své zprávy nezahalují do pečlivých formulací, jejichž cílem by bylo zalíbit se. Jestli chcete vědět, co si myslí, uslyšíte právě to. Naproti tomu, když vy řeknete něco o nich, nenechají se tím ranit ani zablokovat.

Nepotřebují, aby je všichni milovali, ani netouží po tom, aby všichni schvalovali všechno, co dělají. Nezvyklé je na nich to, že dovedou žít tak, jak chtějí sami, a ne podle diktátu někoho zvenčí. Nejsou to žádní buřiči, ale rozhodují se sami i v případech, že jejich rozhodnutí odporují tomu, co dělají všichni ostatní. Dovedou ignorovat zbytečná a nesmyslná pravidla a krčí rameny nad konvencemi. Neroznášejí drby ani nikoho nepomlouvají. Umí se smát a vědí, jak rozesmát druhé. Nacházejí humor téměř ve všech situacích a mohou se smát těm nejabsurdnějším i těm nejvážnějším věcem.

Nesmírně rádi pomáhají druhým, aby se smáli, a jde jim to velmi snadno. Nejsou to vážní, zachmuření lidé, kteří životem procházejí se zamračenou tváří. Ale jsou to lidé činu, kteří jsou často odsuzováni za vtipkování v nevhodnou chvíli. Zbožňují absurditu, ale jejich humor není nikomu nepřátelský; nikdy se nikomu neposmívají. Nesmějí se druhým, smějí se s nimi. Smějí se životu, který považují za velkou zábavu. Je s nimi legrace. Tito lidé jsou smíření sami se sebou a nestěžují si. Vědí, že jsou lidé, a jako takoví mají určité vlastnosti.

Vědí, že vypadají určitým způsobem, a smiřují se s tím. Pokud jsou vysocí, je to v pořádku, ovšem stejně tak v pořádku by bylo, kdyby byli malí. Pleš je stejně dobrá jako bujná hříva. Na jejich tělesnosti není nic falešného. Přijali sami sebe, a jsou proto ze všech lidí nejpřirozenější. Neskrývají se za ničím umělým, neomlouvají se za to, jací jsou. Mají rádi sami sebe a berou se takoví, jací jsou. Stejně tak přijímají celou přírodu a nechtějí, aby byla jiná. Nikdy si nestěžují na věci, které se nedají změnit, jako vedra, bouřky nebo studenou vodu. Přijímají sami sebe i svět v té podobě, v jaké jsou.

Žádné nároky, žádné bručení - prostě se smiřují. Můžete s nimi žít celé roky a nikdy je neuslyšíte, že by snižovali sami sebe nebo po něčem toužili. Uvidíte lidi činu při práci. Uvidíte je, jak berou svět takový, jaký je, stejně jako dítě bere přírodu a raduje se z ní. Přírodu mají ostatně velmi rádi. Zvláště zbožňují hory, západy slunce, řeky, květiny, stromy, zvířata a v podstatě veškerou faunu i flóru. Jako lidé jsou přirození, neformální a nenápadní a obdivují přirozenost celého vesmíru. Západy slunce nebo procházky v lese jim nikdy nezevšední. Letící pták pro ně představuje vždy skvělou podívanou. Pohled na stonožku nebo na kočku s koťaty je nikdy neznudí.

Příliš je zaneprazdňují nesmírné možnosti seberealizace v přítomném okamžiku. Problémy, které mnoho lidí blokují, považují tito jedinci za drobné nepříjemnosti. To, že se citově neztotožňují se svými problémy, jim umožňuje překonávat překážky, na něž jiným nestačí síly. Rozumí i sami sobě a okamžitě poznají, co se jim druzí snaží provést. Mohou pokrčit rameny a ignorovat to, co druhé rozzlobí a zablokuje. Problém je pro ně spíše překážka, kterou je třeba překonat. Jejich vlastní hodnota leží uvnitř jich samých, a proto se mohou na všechny vnější problémy dívat objektivně.

Nikdy se s nikým zbytečně nepřou. A pomáhají druhým. Skoro neustále dělají něco, co jiným zpříjemní nebo usnadní život. Nedovedou škatulkovat. Často si ani nevšimnou fyzických odlišností mezi lidmi, at už jsou rasové nebo etnické, ve velikostí nebo v pohlaví.

Nejsou natolik povrchní, aby soudili druhé podle jejich vzhledu. I když se zdá, jako by byli hédonisté a sobci, spoustu času stráví prací pro druhé. Proč? Protože se jim to tak líbí. Netrpí příliš na nemoci. Mají rádi sami sebe, a proto dobře jedí, pravidelně cvičí (je to jejich způsob života). Chtějí žít dobře a také tak žijí.

Dalším znakem těchto plně žijících jedinců je upřímnost. Neodpovídají vyhýbavě ani o ničem nelžou. Lži považují za deformaci své vlastní skutečnosti a nehodlají klamat sami sebe. Vědí, že jsou odpovědní za svůj vlastní svět a druzí stejně tak. Budou se tedy chovat způsobem, který budou mnozí považovat za krutý, ale oni pouze dovolují ostatním, aby rozhodovali sami za sebe. Tito lidé nikoho neobviňují. Stejně tak netráví mnoho času hovorem o druhých nebo o tom, co někdo jiný udělal či neudělal. Nemluví o lidech, mluví s nimi. Neobviňují druhé, ale pomáhají jim i sami sobě přenášet odpovědnost tam, kam patří. Mají tolik práce s vlastním efektivním životem, že nemají čas na prkotiny, které zabírají velkou část životů mnoha lidí.

Lidé činu dělají, kritici obviňují a stěžují si. Tyto jedince nezajímá v jejich životě pořádek, organizace ani systém. Mají svou vnitřní disciplínu, ale nevyžadují, aby věci a lidé vyhovovali jejich představám o tom, jak by mělo všechno vypadat. Nepřisuzují druhým žádné povinnosti. Chápou, že každý má právo volby. Nedomnívají se, že svět by musel být takový či makový. Nejsou posedlí pořádkem a gruntováním. Žijí funkčně, a pokud není všechno tak, jak by si přáli, považují to za normální jev. Nemusí nic dělat určitým způsobem. Nemusí číst příručky ani se ptát odborníků; prostě se do problému pustí způsobem, jaký sami považují za vhodný.

Mají stále nesmírnou zásobu energie. Vypadá to, že nepotřebují tolik spánku, a přitom jsou stále plní radosti ze života. Pracují a jsou zdraví. Jejich energie není nijak nadpřirozená; je prostě výsledkem toho, že milují život a všechny činnosti v něm. Neumí se nudit. Všechny události v životě skýtají člověku příležitost něco dělat, myslet, cítit a prožívat. Jsou nesmírně zvědaví. Nikdy toho nevědí dost. Stále hledají víc a v každém přítomném okamžiku se chtějí dovídat něco nového.

Co se týče poznání, jsou hledači pravdy, kteří se stále chtějí dovídat víc a nikdy se nedomnívají, že jsou v nějaké oblasti hotoví jednou provždy. Pokud se setkají s kadeřníkem, chtějí se dovědět o kadeřnictví. Nikdy se necítí ani nejednají nadřazeně, nevytahují se svými tituly. Dovedou se poučit od dětí, burzovních makléřů i od zvířat. Nikdy nevědí dost a nemají ponětí, jak se chovat snobsky nebo povýšeně, protože se tak nikdy necítí. Každý člověk, každý předmět, každá událost je příležitostí dovědět se víc. Nebojí se promluvit se servírkou, zeptat se zubaře, jaké to je, mít celý den ruce v něčích ústech. Nebojí se neúspěchu. Po pravdě řečeno jej mnohdy spíše přivítají.

Vědí, že neúspěch je pouze názor někoho jiného, a není tedy třeba se ho bát, protože nemůže jejich hodnotu ohrozit. Proto vyzkoušejí všechno, účastní se všeho možného jen proto, že je to baví, a nikdy se nebojí, že by se museli ospravedlňovat. Stejně tak si nikdy nevolí zlost, která by je blokovala. Na základě téže logiky (o které ovšem nemusí nijak přemýšlet, protože se stala součástí jejich života) si neříkají, že by se měli druzí lidé chovat jinak a věci by měly být jiné. Berou druhé takové, jací jsou. Zlost tedy ani cítit nemohou, protože od nikoho nic neočekávají. Tito lidé jsou schopni zbavit se emocí, které jsou jakýmkoli způsobem sebedestruktivní.

Tito šťastní jedinci cítí obdivuhodně malou potřebu se bránit. Nechtějí se vytáčet ani se snažit udělat dojem na druhé. Nemají zájem o hádky. Jednoduše řeknou: „To nic, každý jsme jiný. Nemusíme spolu souhlasit." Nechají to být a nepotřebují vítězit ve slovních soubojích ani přesvědčovat protivníka o tom, že jeho názor je nesprávný. Nebojí se vzbudit špatný dojem, ale nijak se o to nesnaží. Jejich hodnoty nejsou vázány na jedno místo. Neztotožňují se s rodinou, čtvrtí, městem, krajem ani zemí. Nejsou vlastenci spjatí s oblastí danou určitými hranicemi; spíše se považují za součást celého lidstva. Nevidí žádné štěstí v zabíjení nepřátel. Nemají žádné hrdiny ani idoly. Všechny lidi považují prostě za lidské bytosti a nikoho nevyvyšují co do důležitosti nad sebe. Má-li někdo větší privilegia než oni, přejí mu to, místo aby z toho byli nešťastní.

Netrvají na tom, že všichni na tom mají být stejně, a hledají své štěstí uvnitř sebe. Nejsou kritiky a neradují se z cizího neštěstí. Nejdůležitější ovšem je, že tito lidé mají rádi sami sebe. Jsou motivováni touhou růst, a pokud mohou, dopřávají si to nejlepší. Nemají čas na sebelítost nebo opovrhování sebou samými. Pokud se jich zeptáte: „Líbíte se sami sobě?" odpovědí vám rozhodně: „Jistěže ano!" Jsou to skutečně vzácní lidé. Každý den je pro ně potěšením. Měřítkem duševního zdraví pro ně není to, zda někdy uklouznou, ale co udělají, když se něco takového stane. Zůstanou ležet a budou skuhrat, že upadli? Ne, vstanou, opráší se a pokračují v životě.

Následující citát z Reader's Digestu shrnuje přístup k životu, tak jak jsme jej nastínili.
Nic na světě nás nemůže od štěstí tolik vzdálit jako snaha ho dosáhnout.
Historik Will Durant popisuje, jak hledal štěstí v poznání a našel pouze zklamání. Poté hledal štěstí v cestování a našel jenom nudu; když ho hledal v bohatství, nalezl pouze svár a starosti. Hledal štěstí v psaní a výsledkem byla jen únava. Jednoho dne spatřil jakousi ženu, jak sedí v malém autíčku a drží v náručí spící dítě. Nějaký muž vystoupil z vlaku, něžně políbil nejprve ženu a pak dítě - velme jemně, aby hó neprobudil. Potom celá rodina odjela a Durant si náhle uvědomil, co je skutečné štěstí. Uvolnil se a zjistil, že „každá normální životní funkce přináší určité potěšení".*

Pokud své přítomné okamžiky využijete k maximální seberealizaci, budete také jedním z těchto lidí, a nikoli pouhým pozorovatelem. Je to nádherná představa - zbavit se všech bludů. Můžete se k tomu rozhodnout teď' hned - pokud chcete!

Ukázka z knihy: W.W. Dyer, Vaše bludy, Talpress 1995

                                              www.novydisplay.cz